Užovka hladká (Coronella austriaca), Laurenti 1768

– zákonná ochrana v ČR – silně ohrožený druh (SO)

– kritéria IUCN – zranitelný (VU)



Rozšíření v ČR

Česká republika leží uvnitř areálu výskytu užovky hladké, která se vyskytuje na celém území Evropy (kromě jihu Španělska, jihoevropských ostrovů, celé Velké Británie, Irska a severských států kde se vyskytuje pouze na jihu Švédska a Norska).

U nás se tato užovka vyskytuje od nížin až po hory, nadmořskou výškou a klimatem souvisejícím s ní není omezena. Nejčastěji je rozšířena v polohách 450 – 500 m n.m., nejvyšší nález u nás je z výšky 840 m n.m. (na Slovensku i 1500 m n.n. a v Rakousku až 1750 m n.m.). Užovka hladká se vyhýbá velkým lesním komplexům, avšak do lesnaté krajiny může zasahovat přes odlesněné průseky podél elektrovodů, lesních cest, železnic a silnic. Můžeme ji pak nalézt na okrajích pasek uprostřed smrkových lesů a uprostřed kulturní krajiny (opuštěné lomy, kamenité remízky v polích).

Biotop

Užovka hladká je teplomilný a suchomilný had (xerotermofilní), vyhledává suchá a k jihu situovaná místa – ze 42% světlé řídké lesy, okraje lesů a křovinaté biotopy, z 9% ruderální biotopy (místa narušená a zpustlá lidskou činností) a zbylých 49% připadá na zahrady, staré zdi, hromady kamenů a další biotopy). U nás osídluje tato užovka okraje lesů, slunné křovinaté a kamenité stráně, staré kamenolomy, pískovny, také zříceniny a rozrušené zídky. Zajímavé je, že v České republice převládá výskyt této užovky v biotopech zcela vytvořených člověkěm (lomy, železniční náspy, gabiony, staré zídky apod.) nad bitotopy přírodními. Často také proniká až do lidských sídel, městských parků apod. Vyjímečně se pak užovka hladká vyskytuje na vlhčích místech.

Vzhledem k velkému areálu rozšíření a přizpůsobivosti na biotop se pak synopticky vyskytuje s ještěrkou obecnou (Lacerta agilis), zelenou (Lacerta viridis), živorodou (Zootoca vivipara) a zední (Podarcismuralis), se slepýšem křehkým (Anguis fragilis), užovkou obojkovou (Natrix natrix), podplamatou (Natrix tesselata) a užovkou stromovou (Zamenis longissimus), jejich teritorium se pak většinou nepřekrývá s teritoriem zmije obecné (Vipera berus).


Způsob života

Užovky hladké se probouzejí ze zimního spánku v době, kdy teplotní maxima dosáhnou 15°C. To v našich podmínkách znamená na přelomu března a dubna. Zimní úkryty pak tyto užovky vyhledávají v září nebo začátkem října.

Aktivní jsou ve dne, nejvíc v dopoledních hodinách. Tyto užovky si vybírají jedno místo, na kterém se pak každý den sluní. Optimální teplota pro užovky hladké je 27°C s tolerovaným teplotním rozpětím 10°C – 38 °C. Zimují ve velkých skupinách, dokonce i s jinými hady (nejčastěji s užovkou obojkovou – Natrix natrix). Jako úkryty si nejčastěji vybírá nory hlodavců a dutiny pod kameny a spadlým dřevem.

Období páření mají koncem dubna a v květnu, výjimečně až do června. Tito hadi jsou ovoviviparní (vejce se embryonálně vyvíjejí uvnitř samice), matka rodí 2 – 19 mláďat.

Užovka hladká se živí převážně plazy – ještěrkami, slepýši i hady. Její kořist ale tvoří i menší hlodavci, mláďata a vejce ptáků a větší druhy hmyzu.


Fyziologie

Při narození měří tyto užovky až 21cm, ve třech letech je to už 40cm a ve čtvrtém roce 50 cm. Největší naměřená délka je 92 cm. Mají svalnaté tělo pokryté hladkými nekýlnatými šupinami, základní zbarvení hřbetní strany může být šedé, stříbřité, hnědé až načervenalé – samičky bývají více šedé a samci hnědí, mláďata mají celou břišní stranu červenou. Hlava je obvykle tmavší než tělo, od nozder přes oko a koutek tlamy vede tmavý spánkový pruh. Běžně se u nich vyskytuje erytrismus (v pokožce převažuje červený pigment – jedinec je pak měděně načervenalý), melanismus a albinismus jsou vzácné.

Při setkání s člověkem tyto užovky neprchají, naopak se stáčejí a snaží se kousnout. Pro toto chování a podobnost se zmijí obecnou bývají také často nesmyslně zabíjeny.


použité zdroje : Atlas rozšíření plazů v České republice (Mikátová B., Vlašín M., Zavadil V. (eds.)) ; Encyklopedický slovník teraristiky a herpetologie (Hegner David); Nejedovatí hadi v přírodě a v teráriích (Ivan Kocourek); Užovky (Vladimír Cerha, Miroslav Kocián)