Zmije obecná (Vipera berus), Linnaeus 1758

– zákonná ochrana v ČR – kriticky ohrožený druh (KO)

– kritéria IUCN – závislý na ochraně (CD)


Rozšíření v ČR

Zmije obecná se vyskytuje zhruba na 60% uzemí našeho státu. V místech s vhodným biotopem se vyskytuje souvisle, zejména v horách či výše položených místech. V nižších nadmořských výškách se téměr nevyskytuje, nejnižší a velmi vzácný výskyt byl zaznamenán v nadmořské výšce 150 m. Její výskyt je zřejmě nejvíce ovlivněn vlhkostí – zdržuje se na vlhkých deštivých lokalitách s nižšími teplotami.

Biotop

Tento náš jediný jedovatý had je charakterizován jako lesní živočich adaptovaný na drsné podmínky s velkým kolísáním teplot. Vyhledává spíše vlhká, ale i slunná místa (paseky, porosty borůvčí a brusinek, rašelinoště, okolí lesních potoků). Často obývá stejné lokality jako ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), slepýš křehký (Anguis fragilis), již méně se vyskytuje zároveň s užovkou obojkovou (Natrix natrix) a ostatními našimi užovkami. Byla také nalezena společná zimoviště s užovkou obojkovou (Natrix natrix) a slepýšem křehkým (Anguis fragilis).

Způsob života

Zmije aktivují po zimním spánku v březnu až dubnu, kdy teploty dosáhnou 12°C vzduchu. Samci opouštějí zimoviště jako první, následují samice s mláďaty. Teritorium zmijí bývá několik desítek m2, někdy i 200 m2. Koncem dubna a začátkem května se zmije páří, toto období trvá asi 14 dní. Samice v době páření vypouštějí jako stopy feromony, pokud se setkají u jedné samice dva samci, dochází i k souboji.

Tito hadi se většinou sluní v dopoledních hodinách, odpoledne se schovávají v úkrytech a loví zejména v noci. Hlavní složkou potravy jsou hlodavci a hmyzožravci, příležitostně i mláďata ptáků a plazi (ještěrka živorodá, slepýš křehký) a obojživelníci (čolci, skokani, pulci různých žab).

Mláďata se rodí v polovině srpna, rodí se 3 – 24 mláďat z jedné snůšky. Mezi čerstvě narozenými háďaty převažují většinou samci.

K zimování se zmije obecné uchylují koncem září s tím, že do poloviny října ještě vyhledávají místa, kde se sluní. Samci se ukládají k zimnímu spánku později než samice a mladí jedinci.

Fyziologie

Zbarvení zmije obecné je velmi různé, vyskytují se jedinci se základní hnědou, šedou, pískově žlutou olivovou, modrošedou či stříbrošedou. Šedí bývají spíše samci, samice mají většinou zálkadní barvu hnědou. Vyskytují se často melaničtí jedinci (čerbní) a jednobarveně červenaví. Na hřbetě mají typyckou tmavou ,,cik-cak,, čáru, která se někdy rozpadá až do příčných skvrn. Břišní strana může být šedá, černá nebo hnědá.

Zmije obecná se dorůsta obvykle 50-60cm a ve velice výjmečných případech až 85cm.


„Léto a především čas prázdnin je obdobím, kdy se lidé nejčastěji setkávají s naším jediným jedovatým hadem, se zmijí obecnou. Je to neútočný, klidný plaz, který člověka uštkne, pouze když se cítí být ohrožen. Přesto se neustále tradují historky o nebezpečnosti, zákeřnosti a útočnosti zmijí. Bulvární sdělovací prostředky strach ještě podporují informacemi o přemnožení zmijí. Kdysi byla dokonce zmije záměrně hubena, třeba na Šumavě v okolí Vimperka na počátku minulého století zabili téměř dva a půl tisíce zmijí a za to bylo vyplaceno 1205 korun odměn. Uštknutí se nesmí podceňovat, i když podle statistik končí úmrtím jen 0,3 % léčených pacientů. Přehnané jsou i informace o velikosti zmijí – ty největší jen stěží přesáhnou délku 80 cm.“

 zdroj : Atlas rozšíření plazů v České republice (Mikátová B., Vlašín M., Zavadil V. (eds.)) ; Encyklopedický slovník teraristiky a herpetologie (Hegner David); jedovatí hadi v přírodě a v teráriích (David Hegner); Zmije (Petr Voženílek, RIP); HADI (Ch.Mattison)